Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hudební tóny a noty

5. 9. 2009

Zvuky a tóny

Ve světě rozeznáváme mnoho zvuků, ale jen některé můžeme nazvat hudebními. Jak poznáme hudební zvuk od nehudebního? Odborná literatura uvádí, že hudební zvuk, tedy tón, vzniká pravidelným chvěním. Naopak zvuk nehudební vzniká chvěním nepravidelným.

Tóny

Mají několik základních vlastností. Je to výška, síla, délka a barva.

a)      Výška tónu závisí na frekvenci. Čím větší frekvence, tím vyšší tón.

b)      Síla tónu závisí na amplitudě. Větší amplituda znamená silnější neboli hlasitější tón a naopak.

c)      Délka tónu je dána rytmem. Určují jí noty různých hodnot.

d)      Barva tónu je závislá na instrumentaci - tedy na hudebním nástroji, který tón vytváří. Jinou barvu má např. tón vytvořený na klavíru a jinou tón vytvořený flétnou. Tento rozdíl je způsobem tím, že každý nástroj má jinou ozvučnou dutinu, tedy ozvučuje jiné alikvóty. Barva je tedy dána počtem ozvučených alikvótů. Alikvóty se sestavují to tzv. alikvóních řad. Tyto řady tvoří oktáva, kvinta, kvarta, velká a malá tercie.

Kultura a hudba

Stavba hudby je dána kulturou, ve které vznikla. V Evropě je jiná než například v Číně, Africe nebo Arabských zemích. Pro naši evropskou hudbu jsou charakteristické stupnice skládající se z 8 tónů a nejmenší vzdálenost mezi dvěma tóny je půl tón. Například v Arabských zemích může být tato vzdálenost menší. Tato tónová vzdálenost pro nás zní nezvykle.

Hudbu můžeme dělit podle účelu, za kterým vznikla. Může jít o hudbu složenou za účelem něco nebo někoho oslavit, hudbu sloužící k získání síly před lovem, bojem, hudbu smuteční - rekviem a v neposlední řadě může jít o hudbu sloužící ryze pro zábavu.

Rytmus - srdce hudby

Každá hudební skladba má rytmus. Rytmus tvoří kostru i srdce hudby. Kostru proto, že rytmus určuje počet a hodnoty not v taktech. Srdce zastává funkci tepu lidského srdce. Každý, kdo se do hudby zaposlouchá jen trochu pozorně, nebude mít problém rytmus nejen slyšet, ale i cítit. U moderní hudby bývá rytmus „čitelnější". Je to „to" co nám nedovolí sedět na diskotékách na židli a nutí nás vrhnout se do víru tance na parketě.


V notovém zápise rytmus označují dvě číslice za klíčem. Základním rytmem je 2/4 takt a takt 3/4. Ostatní takty jsou odvozené. V notových partech můžeme najít například takt 4/4 - pro tento se používá označení (celý). Dále takty 3/8, 6/8, 5/4 a jiné.

Pozn.: Na obrázku vidíte označení taktu modře zvýrazněné.

Jak zapsat hudbu nebo hudební „písmo"

Hudba používá mnoho znaků, stejně jako písmo. Uvedu zde pouze ty základní.

Jsou to:

Notová osnova

tvoří jí 5 linek a 4 mezery. Notová osnova vypadá asi takto:

Mimo tyto základní linky se při zápisech používají ještě tzv. linky pomocné. Ty jsou pomyslně umístěny nad i pod základní notovou osnovou a může jich být na obě strany až 5.

Klíč

Ve skladbách nalezneme na začátku každé notové osnovy klíč. Rozlišujeme tři základní klíče. Jsou to klíč:

a)      houslový

b) basový

c) altový neboli violový

Takt

Značí se pomocí zlomků. Základním rytmem je 2/4 takt a takt 3/4. Ostatní takty jsou odvozené. V notových partech můžeme najít například takt 4/4 - pro tento se používá označení (celý). Dále takty 3/8, 6/8, 5/4 a jiné.

Z obrázku vyplývá, že takt se značí až za klíčem a předznamenáním

Posuvky

Funkcí posuvek je změna stávajícího tónu o půl tónu. křížkem - nahoru, béčkem - dolů. Odrážka ruší dřívější posuvku.

V notových zápisech se můžeme setkat s třemi druhy posuvek:

a)      křížkem při čtení not s křížkem přidáváme -is

b)      béčkem při čtení not s béčkem přidáváme -es nebo -e. Výjimkou je nota h - ta se mění na bé

Přičemž každá tato posuvka může být zdvojená. Neboli

  • dojitý křížek
  • dojité bé

c)      odrážka

Pozn.: S posuvkou se mění nejen výška noty, ale také její jméno. O tom v kapitolce „Čtení notového zápisu"

Noty a pomlky

Slouží k zápisu hudby.

Každá nota se skládá z 

a)      hlavičky - vyplněná nebo nevyplněná

b)      nožky - žádná, směřující nahoru nebo dolů

c)      praporce - žádný, jednoduchý, dvojitý, trojitý nebo čtyřnásobný

Pozn.: Směr nožky je určen její polohou v notové osnově. Zde je vidět, kde dochází ke „zlomu".

Noty a pomlky mají několik základních podob

a)     nota celá a k ní patřící pomlka celá .

b)      nota půlová a k ní patřící pomlka půlová .

c)      nota čtvrťová nota čtvrťová a k ní patřící pomlka čtvrťová

d)      nota osminová a k ní patřící pomlka osminová

e)      nota šestnáctinová a k ní patřící pomlka šestnáctinová

f)        nota dvaatřicetinová a k ní patřící pomlka dvaatřicetinová

g)      nota čtyřiašedesátinová a k ní patřící pomlka čtyřiašedesátinová

Každá nota má určitou hodnotu, kterou již názvy napovídají. Stejnou hodnotu pak má i k ní příslušná pomlka. Hodnoty jsou podobné zlomkům.

jméno noty a pomlky

hodnota noty

celá

4 doby

půlová

2 doby

čtvrťová

1 doba

osminová

1/8 doby

šestnáctinová

1/16 doby

dvaatřicetinová

1/32 doby

čtyřiašedesátinová

1/64 doby

Pro lepší názornost, jak se noty doplňují nebo spíše jak noty vyplňují takty, uvádím přehled naplnění jednoho celého - tedy čtyřdobého taktu - notami jednotlivých hodnot.

1

2

4

8

16

24

64

Pozn.: Číslíčka u obrázků určují počet not (Ti, kterým se nechce počítat, mi budou muset věřit)

Čtení notového zápisu

Pro čtení not se používají písmena. I v notách nalezneme určitý systém, pravidlo, podle kterého se řídíme při jejich čtení. Tóny jsou uspořádány do tzv. tónové soustavy. Základem naší tónové soustavy je sedm tónů. Jejich jména jsou: c, d, e, f, g, a, h (čteme cé, dé, é, ef, gé, á, há) - základní tónová řada. Těchto sedm tónů se v tónové soustavě několikrát opakuje v různých výškových polohách. V celé tónové soustavě se nachází devět oktáv. Oktáva je vzdálenost od výchozího tónu c k nejbližšímu opakovanému c. Každá oktáva má vlastní jméno: subkontra oktáva, kontra oktáva, velká oktáva, malá oktáva, jednočárkovaná oktáva až pětičárkovaná oktáva. Příslušnost tónů do oktáv rozeznáme podle jejich označení. Přehled označení následuje:

2.      subkontra oktáva - C2, D2, E2, F2, G2, A2, H2 (čti subkontra cé, dé …)

3.      kontra oktáva - C1, D1, E1, F1, G1, A1, H1 (čti kontra cé, dé …)

4.      velká oktáva - C, D, E, F, G, A, H (čti velká cé, dé …)

5.      malá oktáva - c, d, e, f, g, a, h (cti malé cé, dé …)

6.      jednočárkovaná oktáva - c1, d1, e1, f1, g1, a1, h1 (čti jednočárkované cé, dé …)

7.      dvoučárkovaná oktáva - c2, d2, e2, f2, g2, a2, h2 (čti dvoučárkované cé, dé …)

8.      tříčárkovaná oktáva - c3, d3, e3, f3, g3, a3, h3 (čti tříčárkované cé, dé …)

9.      čtyřčárkovaná oktáva - c4, d4, e4, f4, g4, a4, h4 (čti čtyřčárkované cé, dé …)

10.  pětičárkovaná oktáva - c5, d5, e5, f5, g5, a5, h5 (čti pětičárkované cé, dé …)

Pozn.: U jednočárkované až pětičárkované oktávy lze čísla nahradit čárkami, tedy c,, ale vzhledem k množství čárek a přehlednosti se více používá číslování.

„Písmenka" v notách

V notovém zápise se můžeme setkat i s písmeny. A to buď samostatně - ty určují dynamiku (sílu) nebo ve slovech - ty určují charakter hudby. „Hudebních" slov je velké množství, proto zde uvádím jen několik zástupců, které jsou podle mého názoru nejčastější.

DYNAMIKA

zápis v notách

výslovnost

význam

ppp

piano pianissimo

co nejslaběji

pp

pianissimo

velmi slabě

p

piano

slabě, tiše

mp

mezzopiano

středně slabě

mf

mezzoforte

středně silně

f

forte

silně

ff

fortissimo

velmi silně

fff

forte fortissimo

co nejsilněji

dim.

diminuendo

zeslabovat

cres.

crescendo

zesilovat


 

TEMPOVÁ OZNAČENÍ

adagio

pomalu, zvolna

andante

volně krokem

moderato

mírně

allegro

vesele, rychle

presto

rychle, úprkem

ritardando, rit.

zvolňovat

tempo primo, a tempo

zpět do původního tempa

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA