Jdi na obsah Jdi na menu
 


Polednice

10. 9. 2009
  • Polednice

  • Karel Jaromír Erber

  • U lavice dítě stálo,
  • z plna hrdla křičelo.
  • ,,Bodejž jsi jen trochu málo,
  • ty cikáně, mlčelo!
  • Poledne v tom okamžení,
  • táta přijde z roboty:
  • a mně hasne u vaření
  • pro tebe, ty zlobo, ty!
  • Mlč! Hle husar a kočárek -
  • hrej si! - tu máš kohouta!''
  • Než kohout, vůz i husárek
  • bouch, bác! letí do kouta.
  • A zas do hrozného křiku -
  • ,,I bodejž tě sršeň sám - !
  • Že na tebe, nezvedníku,
  • Polednici zavolám!
  • Pojď si proň, ty Polednice,
  • pojď, vem si ho, zlostníka!"
  • A hle, tu kdos u světnice
  • dvéře zlehka odmyká.
  • Malá, hnědá, tváře divé
  • pod plachetkou osoba;
  • o berličce, hnáty křivé,
  • hlas - vichřice podoba!
  • ,,Dej sem dítě!"- ,,Kriste Pane,
  • odpusť hříchy hříšníci!"
  • Divše smrt ji neovane,
  • ejhle tuť - Polednici!
  • Ke stolu se plíží tiše
  • Polednice jako stín:
  • matka hrůzou sotva dýše
  • dítě chopíc na svůj klín.
  • A vinouc je, zpět pohlíží
  • běda, běda dítěti!
  • Polednice blíž se plíží,
  • blíž - a již je v zápětí.
  • Již vztahuje po něm ruku
  • matka tisknouc ramena:
  • ,,Pro Kristovu drahou muku!"
  • klesá smyslů zbavena.
  • Tu slyš: jedna - druhá - třetí -
  • poledne zvon udeří;
  • klika cvakla, dvéře letí -
  • táta vchází do dveří.
  • Ve mdlobách tu matka leží,
  • k ňadrám dítě přimknuté:
  • matku vzkřísil ještě stěží
  • avšak dítě - zamknuté.
 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA