Jdi na obsah Jdi na menu
 


Skladba

19. 4. 2010
  • Určování základních větných členů
  • Věta je jazykový celek, kterým sdělujeme jednu myšlenku.
  • Věta má obvykle podmět a přísudek (ale není tomu tak vždy).
  • Podmět a přísudek jsou základní větné členy. Mohou tvořit větu.
  • Pamatujte si: V základní skladební dvojici se můžete zeptat jedním členem
  •                        na člen druhý.
  • Nezapomeňte: Ve větě najdeme sloveso  určitém tvaru a jím se ptáme na podmět otázkou kdo, co?. Zpětně ověřujeme, co se říká o podmětu, co podmět dělá nebo jaký je. Uvědomíme si základní skladební dvojici.
  • Podmět je základní větný člen, který vyjadřuje kdo nebo co něco dělá.
  • Nejčastěji (ale ne vždy) bývá vyjádřen podstatným jménem v 1. pádě.
  • Toto podstatné jméno je základem podmětu.
  • Na podmět se ptáme otázkami 1. pádu kdo? co?.
  • Přísudek je základní větný člen, který vyjadřuje, co dělá podmět nebo co se o něm vypovídá.
  • Základem přísudku bývá převážně sloveso v určitém tvaru.
  • Podmět a přísudek nemají vždy ve větě své pevné místo. Podmět může být ve větě před přísudkem i za ním.
  • Podmět vyjádřený a nevyjádřený
  • Podmět nemusí být přímo ve větě vyjádřen. Rozlišujeme proto:
  • A. Podmět vyjádřený - základem podmětu bývá:
  •        - podstatné jméno (nejčastěji)     - Užovka žije v lesích.
  •        - zájmeno                                   - Ona žije v lesích.
  •        - přídavné jméno                        - Raněný sténal.
  •        - číslovka                                   - Dva se nedostavili.
  • B. Podmět nevyjádřený
  •        - je uveden v předcházející větě nebo větách:
  •           Babička bydlí u nás. Žije s námi dva roky.   kdo? co?  babička
  •        - je zřejmý z tvaru určitého slovesa v základu přísudku:
  •           Spěcháte do školy.                                      kdo? co?  vy
  • C. Podmět všeobecný
  •        - rozumíme jím někoho obecně, lidé:
  •           O ochraně užovek mluvili v rádiu.                 kdo?  oni (lidé, kteří
  •                                                                              nejsou blíže určeni)
  • Podmět rozvitý a podmět několikanásobný
  • Podmět, který je rozvit dalšími větnými členy, se nazývá podmět rozvitý.
  • Vzniká spojením základu podmětu s dalším větným členem nebo více členy. Jsou na podmětu závislé.
  • Např.:  Naše školní budova se otevírá v sedm hodin.
  •                podmět rozvitý
  • Podmětem může být i více podstatných jmen (nebo zájmen, číslovek, příd. jmen) v 1. pádě. Takovému podmětu říkáme podmět několikanásobný. Při grafickém znázornění všechny členy několikanásobného podmětu spojujeme svorkou. Také několikanásobný podmět může být rozvitý.
  • Členy několikanásobného podmětu jsou odděleny čárkami nebo spojeny spojkami.  Např.:  Bažanti, koroptve, vrány se slétají na pole.
  •                               Bažanti a koroptve se slétají na pole.
  •                               Bažanti nebo koroptve se slétají na pole.
  •                               Bažanti, ale i koroptve se slétají na pole.
  •                               Nejen bažanti, ale i koroptve se slétají na pole.
  • Procvičování podmětu vyjádřeného, nevyjádřeného a několikanásobného
  • Pamatujte: podmět může být před přísudkem i za ním.
  • Přísudek slovesný
  • Přísudek, který má ve svém základu určité sloveso s plným významem, nazýváme přísudkem slovesným.
  • Např.: Seno vonělo. Léto přicházelo. Červenaly se jahody.
  • Přísudek může být rozvitý a několikanásobný.
  • Rozvitý přísudek: Seno vonělo z luk. Léto přicházelo letos brzy.
  •                                Na mezích se červenaly jahody.
  • Několikanásobný přísudek: Husy hejkají a štěbetají. Koruny stromů
  •                                                se kymácejí, naklánějí a ohýbají. Ptáci
  •                                                v zahradách nejen sídlí, ale i hnízdí.
  • Členy několikanásobného přísudku (podobně jako každého několikanásobného větného členu) mají ve větě stejnou mluvnickou platnost.
  • Shoda přísudku s podmětem
  • Je-li podmět v množném čísleKoncovka příčestíPříklady
    1. rodu mužského životnéhopíšeme -iKrocani pocházeli z Ameriky. Lovci vyšli do polí.
    2. rodu mužského neživotnéhopíšeme -yPříbory byly srovnány. Trolejbusy jezdily včas.
    3. rodu ženskéhopíšeme -yLouky se zelenaly. Přehrady držely vodu.
    4. rodu středníhopíšeme -aSvětla zhasla. Okna vedla na jih.
    5. podmět všeobecný (blíže neurčení lidé)píšeme -iO povodních hlásili ve zprávách. (kdo, co? oni, lidé všeobecně)
  • Pamatujte: Je-li ve větě podmět všeobecný (není ve větě uveden, ale rozumí se jim ,,nějací lidé"), píšeme v příčestí činném koncovku -i,
  • Př.:   Hlásili to v rozhlase.
  • Shoda přísudku s několikanásobným podmětem
  • Obsahuje-li několikanásobný podmět podstatná jména stejného rodu, píšeme koncovku příčestí činného takto:
  •      a) u rodu mužského životného     - píšeme koncovku -i
  •          Např.: Špačci a vrabci napadli sad třešní.
  •      b) u rodu mužského neživotného - píšeme koncovku -y
  •          Např.: Stromy a keře rozkvetly.
  •      c) u rodu ženského                       - píšeme koncovku -y
  •          Např.: Na rybníku plavaly husy a kačeny.
  •      d) u rodu středního                       - píšeme koncovku -a
  •          Např.: Koťata i štěňata unaveně usnula.
  • Obsahuje-li několikanásobný podmět podstatná jména různého rodu, píšeme koncovku příčestí činného takto:
  •      a) Je-li alespoň jeden člen několikanásobného podmětu mužského
  •          rodu životného                          - píšeme koncovku -i
  •          Např.: Cvrčci a kobylky se ozývali v trávě.
  •      b) Není-li v několikanásobném podmětu člen mužského rodu
  •          životného                                 - píšeme koncovku -y
  •          Např.: Pařezy a kmeny čněly nad hladinou.
  •      c) Stojí-li ve větě přísudek před několikanásobným podmětem,
  •          může se koncovka příčestí činného shodovat s rodem nejbližšího
  •          jména. Obojí způsob pravopisu je povolen.
  •          Např.: Ve vodě pluly žáby, ryby a raci. NEBO: Ve vodě pluli žáby,
  •                     ryby a raci. (Ale pouze: Raci, žáby a ryby pluli ve vodě.)
  • Věta jednoduchá a souvětí, spojování vět v souvětí
  • Věta, která je tvořena jednou základní skladební dvojicí, se nazývá věta jednoduchá.
  • Spojení dvou nebo více vět jednoduchých do jednoho většího celku nazýváme souvětím. Kolik se v souvětí nachází základních skladebních dvojic, z tolika vět se souvětí skládá.
  • Pamatujte si: Uvozovací věta a přímá řeč netvoří souvětí.
  •                             (Jde pouze o volné spojení vět.)
  • SPOJOVÁNÍ VĚT V SOUVĚTÍ
  • Věty v souvětí spojujeme:
  •     a) spojkami - a, i, nebo, že, ale, avšak, ...
  •     b) jinými spojovacími výrazy, např.:
  •         vztažnými zájmeny       - kdo, co, jaký, který, ...
  •         vztažnými příslovci      - kde, kdy, kam, odkud, ...
  • V psaném projevu oddělujeme věty v souvětí čárkou, ale většinou ji nepíšeme před spojkami a, i, nebo, ani.
  • Přímá a nepřímá řeč
  • Přímá řeč bývá často součástí vypravování. Najdeme ji v těch místech textu, kde dochází k rozhovoru mezi dvěma nebo několika osobami. Uvádí nám projev každé osoby tak, jak byl pronesen.
  • Přímou řeč dáváme do uvozovek. Na konci přímé řeči děláme tečku, otazník nebo vykřičník.
  • Přímá řeč bývá uvedena (uvozena) větou uvozovací. V ní se dovídáme, kdo mluví a jakým způsobem. Uvozovací věta může stát před přímou řečí nebo za ní nebo bývá do přímé řeči vložena.
  • SCHÉMA PŘÍMÉ ŘEČI
  • a) Stojí-li uvozovací věta před přímou řečí, píšeme za uvozovací větou
  •     dvojtečku.
  • b) Stojí-li uvozovací věta za přímou řečí, píšeme mezi nimi čárku.
  •     (Pokud je v přímé řeči věta tázací, píšeme místo čárky otazník; pokud
  •      věta rozkazovací, můžeme psát místo čárky vykřičník.)
  • c) Stojí-li uvozovací věta uvnitř přímé řeči, bývá od obou částí přímé
  •     řeči oddělena čárkami. Uvozovací větu uvnitř přímé řeči píšeme s
  •     malým písmenem.
  • Každé vypravování s přímou řečí můžeme převést ve vypravování s řečí nepřímou. Při nepřímé řeči se vyjadřujeme vedlejší větou, která závisí na slovese uvozovací věty. Při převádění řeči přímé v nepřímou se mění mluvnická osoba, slovesný způsob a obvykle také pořádek slov.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

nic

(kašlu vás, 7. 4. 2011 21:14)

není to přehledné

bghjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjj

(jkgflhh, 26. 3. 2011 14:41)

hrůza

Větný člen

(Nikola, 3. 11. 2010 7:05)

dekuju vam moc mi to pomohlo mela jsem to na 1

děkuju http://LabandasJana.blog.cz

(Labanda, 18. 9. 2010 8:37)

děkuju za krásnou pochvalu a tvoj stránky mají zase naopak účel ;-) .-) chytrá věc ;-)



 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA